Formace charakteru
Jak se zachovám, když se spolužákovi něco nepovede? Co udělám, když zjistím, že jsem někomu ublížil? Jak vytrvám, když mi učení nejde podle představ? Právě v takových chvílích se formuje charakter. Na ZŠ Parentes pomáháme žákům přemýšlet o tom, jak jejich jednání působí na druhé, a postupně přebírat odpovědnost za vlastní rozhodnutí.

Šest principů modelu PRIMED
Model PRIMED pedagoga Marvina W. Berkowitze nabízí šest principů, které pomáhají rozvíjet charakter v každodenním životě školy.
Priorita (Prioritization)
Rozvoj charakteru patří k cílům školy. Projevuje se v tom, jak spolu mluvíme, jak se učíme a jak řešíme konflikty.
Vztahy (Relationships)
Důvěra mezi žáky, učiteli a rodiči dává dětem prostor požádat o pomoc, přiznat chybu a učit se ji napravit.
Vnitřní motivace (Intrinsic Motivation)
Žáci se učí rozumět tomu, proč má smysl jednat čestně, ohleduplně nebo odvážně, i když jejich jednání nikdo nevidí.
Osobní příklad (Modeling)
Děti se učí z toho, jak se lidé kolem nich chovají. Dospělí dávají příklad třeba tím, že dodrží dohodu, naslouchají nebo uznají vlastní chybu.
Zapojení a odpovědnost (Empowerment)
Žáci dostávají prostor vyjádřit svůj názor, podílet se na dohodách ve třídě a nést odpovědnost přiměřenou svému věku.
Pedagogika podporující rozvoj (Developmental Pedagogy)
Charakter se rozvíjí postupně. Mladší děti si mohou při společné práci procvičovat střídání a naslouchání. Starší žáci už mohou rozdělovat role v týmu a společně hodnotit, jak se jim spolupráce dařila.

Jak to může vypadat ve třídě
Když při skupinové práci zůstane někdo stranou, může učitel žákům pomoci všimnout si, čí názor ještě nezazněl. Skupina pak hledá způsob, jak zapojit každého. Po dokončení úkolu se žáci mohou ohlédnout za tím, co jim pomohlo spolupracovat a co příště udělají jinak. Na jedné běžné situaci si tak procvičují ohleduplnost, spravedlnost i odpovědnost.
Spolupráce s rodiči
Na rozvoji charakteru spolupracujeme s rodinou. Rodiče znají dítě z prostředí domova, učitelé ho vidí při učení a ve vztazích se spolužáky. Když tyto zkušenosti sdílíme, snáz najdeme konkrétní krok, který dítě zvládne a jehož smyslu rozumí.







