Na počátku roku 2008 založila skupina rodičů Občanské sdružení (dnes již spolek) Parentes. Proč? Chtěli vytvořit školu, kde by se předávalo takové vzdělání, které by bylo zaměřené nejen na zprostředkování kvalitního učiva, ale i na všestranný rozvoj osobnosti dětí a na jejich výchovu ke ctnostem. Toužili po tom, aby školní výuka navazovala na výchovu v rodině – hlavními vychovateli jsou přece rodiče! Současně si byli vědomi toho, že pro dobro svých dětí musí hodně vyžadovat nejen od nich, ale i od sebe samých.

Rodiče mají v procesu výchovy jisté požadavky, a to jak na své děti, tak i na sebe, neboť dobře vědí, že nejlépe se děti učí z příkladu svých rodičů. Pomáhají tak mladým lidem rozvíjet jejich osobnost, zdokonalovat se a vyrůst ve zralé dospělé lidi. V období časného dětství mají rodiče klíčový význam. Postupem času se přidávají i vychovatelé ve školkách a ve školách. Ti by však neměli rodiče nahradit, ale naopak jim poskytovat odbornou pomoc, která vychází z pochopení chování příznačného pro daný věk dětí a dospívajících, z pozorování vzájemné interakce vrstevníků a z rozvoje schopností a talentů. Znalosti o vzdělávacích prostředcích by si učitelé neměli nechat sami pro sebe, ale sdílet je s rodiči, kteří se tak učí, jak zlepšit své výchovné působení na děti. Rodiče, jejichž děti navštěvují takovéto zařízení, si vzájemně pomáhají. Dělí se o své rodičovské zkušenosti, a tak se ve své roli hlavních vychovatelů zdokonalují.

Klíčem k úspěchu vzdělávacího programu ve školách zřizovaných Spolkem Parentes je individuální přístup ke každému žákovi. Každé rodině je přidělen „tutor“, se kterým rodiče vytvářejí plán osobního rozvoje svého dítěte. V průběhu roku se rodiče s tutorem pravidelně setkávají a hovoří spolu o pokroku a rozvoji dítěte. Touto cestou se dává do souladu výchovný program rodiny a vzdělávacího zařízení (školy, školky) a přizpůsobuje se tak osobním schopnostem dítěte.

Učitelé ve vzdělávacích zařízeních Parentes musí být profesionálními vychovateli. Důležitá je u nich nejen odborná způsobilost, ale také morální a osobní zralost. Každý z nich má povinnost pracovat na svém zlepšování a tento princip pak vštěpuje i svým žákům. Formování vůle je vedle formování rozumu jedním z nejdůležitějších úkolů.

Školy Spolku Parentes jsou založeny na odděleném vzdělávání. Přirozené rozdíly chlapců a děvčat jsou významnými faktory při jejich vzdělání, při práci ve skupinách i při vzájemné komunikaci. S tímto přístupem je pak možné precizněji volit vzdělávací prostředky a poskytnout efektivní pomoc při rozvíjení nadání dětí.

Zkušenost učitelů a tutorů po celém světě stále zřetelněji ukazuje, jak velmi efektivní oddělená výuka je. Právě školy, kde děvčata a chlapci studují odděleně, dosahují nejlepších výsledků. V posledních letech byly právě tyto výsledky podnětem ke změnám například v USA, kde je systém odděleného vzdělávání zaváděn i v některých státních školách. Výzkum, který provedl prof. Cornelius Riordan u dětí ve třetí třídě, ukázal, že děti ve školách s oddělenou výukou, i když pocházejí z nejchudších čtvrtí a z rodin s velmi nízkým příjmem, dosahují výsledků lepších než je národní průměr.

Výukový model, který se uplatňuje ve školách zřizovaných Spolkem Parentes, je realizován již ve 38 zemích. Celkem se tento způsob výchovy nabízí rodičům již ve více než 500 vzdělávacích zařízeních po celém světě.

„Díky spolupráci mezi rodiči a školou se mohou naše žákyně rozvíjet do maxima svého potenciálu,“ říká Marie Therese Gibson, ředitelka dívčí školy Tangara v australském Sydney. „Vyrůstají ve zralé mladé ženy, které vynakládají své úsilí na to, aby byly prospěšné svému okolí i celé společnosti.“

„Tento model používáme již čtyřicet let. Díky tomu máme dostatečný odstup, abychom si mohli být jisti jeho úspěšností,“ říká Josep Maria Barnils, prezident European Association for Silgle-Sex Education (EASSE) a spoluzakladatel Institució Familiar d´Educació. „S uspokojením se dnes dívám na naše absolventy, nyní již dospělé lidi, kteří zakládají silné, šťastné rodiny a kteří jsou mezi svými kolegy v práci uznávaní jako skuteční odborníci i jako dobří lidé. Rodiče se samozřejmě, s pomocí učitelů, snaží své děti formovat tak, aby z nich vyrostli úspěšní lidé. Nicméně každý z nich ví, že ani Nobelova cena by jejich dceru či syna neučinila šťastnými, pokud by nebyli dobrými manžely či manželkami.“

Marie Therese Gibson říká: „Začali jsme v roce 1982 s dvanácti rodinami a sedmnácti žačkami. A mělo to smysl! Dnes máme 700 žáků z více než 400 rodin. Naše absolventky k nám přihlašují své děti a bývalé studentky se vrací do naší školy jako učitelky. V tomto světě zaplaveném morálním chaosem, kde je tak mnoho rodin zasažených rozvody a zničenými vztahy, jsme si vědomi toho, že máme v rukou neocenitelný poklad. Nejsme dokonalí, nicméně i rodinám v našich školách se zdá být jednodušší uchovat si svou jednotu díky přátelství a podpoře, kterou si poskytují. A rodiče jsou vybaveni nástroji, které jim pomáhají plnit povinnosti vyplývající z jejich role hlavních vychovatelů.“